Vzpomínky se vytvářejí každou sekundou

Všichni se domníváme, že to, co dnes prožíváme, jsou pouhé dny. Ve skutečnosti tím, co dnes děláme, vyrábíme své vzpomínky.

Žádný člověk si nepamatuje dny. Pouze momenty. To má svůj přesný smysl.

 

Když se někdo, koho jsme vroucně milovali, stane vzpomínkou, jako bychom v srdci měli poklad. Tak ho tam mějme a chraňme si ho. Je velmi důležitý. Ostatně, všimněme si, že bez ohledu na to, co se kolem nás děje – zda jsme v této chvíli šťastní, nebo nešťastní – některé vzpomínky se prostě nedají ničím nahradit. Nedají se ani vlastní myslí změnit. I když totiž lidé, kteří zůstali v naší vzpomínce, se ve svém skutečném životě dál proměňují a zrají, v našich vzpomínkách, podobně jako na fotografiích, zůstávají stále stejní.

A to je 1. fakt, který si musíme uvědomit:

Vzpomínka nemá nic společného se současností. Žádný člověk – ten, který stále žije, ani ten, který již navždy odešel – nezůstává stejný jako na starých fotografiích. A tak to musíme brát a nevzpírat. Jestliže nás jeho chování někdy v minulosti vzalo za srdce a oslovilo, právě tak si ho ve svém paměťovém archivu zachovejme. Ale pamatujme, že jde o minulost konzervovanou v určité době. Jak se tehdy člověk choval, se dnes už chovat nemusí. Ta konzerva má zkrátka již prošlou trvanlivost. Neotevírejme ji. Většina prošlých konzerv, které otevřeme (tak jako vztahů, které z hloupé nostalgie zkoušíme obnovit), začíná brzy nepříjemně cítit.

Proto 1. rada: Staré konzervy neotevírejme. Staré fotografie neretušujme. I staré vzpomínky uctívejme takové, jaké jsou.

Zdroj myšlenky: https://www.firstclass.cz/2015/12/jak-zvladnout-vzpominky-na-stesti-v-dobe-kdy-jsme-nestastni/#sthash.4K5ex7Ck.dpuf